Jdi na obsah Jdi na menu
 


Demodikóza / Trudníkovitost

Demodikóza / Trudníkovitost Demodikóza je parazitární kožní onemocnění psů, koček, ale i dalších zvířat a člověka. Demodex canis (trudník psí) je příčinou trudníkovitosti u psů. Parazit má doutníkovitý tvar, délky asi 0,2 –0,4mm a žije ve chlupových váčcích (folikulech). Při onemocnění způsobuje jejich zánět (folikulitidu), jehož důsledkem je vypadávání chlupů v postižené oblasti. Parazit se množí přímo na hostiteli a má několik vývojových stadií (vajíčko, larva nymfa a dospělec). Celý cyklus se odehrává v chlupovém folikulu. Parazit sám o sobě neškodí (vyskytuje se asi u 30 – 60% klinicky zdravých psů). Ke vzniku kožních změn dochází pouze u pacientů geneticky predisponovaných k tomuto onemocnění (současně s přítomností parazita existuje i specifický defekt obranného systému). K přenosu parazita dochází pouze v prvních několika málo dnech po porodu a to přímým přenosem z kůže matky na kůži štěněte. Žádný jiný způsob přenosu nebyl prokázán, tzn, pacient trpící onemocněním nemůže nakazit jiné psy ani člověka.

Klinické příznaky

Klinické příznaky jsou velmi rozmanité. Existuje několik způsobů dělení :

  • Juvenilní forma (u mladých zvířat zhruba do 2 let života) a forma adultní (u zvířat starších)
  • Forma lokalizovaná nebo generalizovaná
  • Forma skvamózní (suchá) a pustulózní

Juvenilní forma je velmi běžná a u valné většiny případů dojde k samovyléčení. Onemocnění se nejčastěji projevuje jako lokalizovaná suchá forma (ložiskovité vypadávání chlupů), obvykle počínající v oblasti obličeje. Asi u 10 – 20% případů může dojít ke generalizaci onemocnění téměř na celé tělo. V těchto případech obvykle se jedná o formu pustulózní (dochází k sekundární invazi bakteriemi a zhnisání chlupových váčků). Tuto formu je nutno vždy léčit. Onemocnění v dospělém věku může být jak lokalizované tak generalizované a obvykle svědčí o prodělaném stresu nebo o současně probíhajícím jiném onemocnění případně nádorovém bujení. Tuto formu je nutno vždy léčit a současně provést vyšetření, která by odhalila podmiňující onemocnění.

Diagnóza

Diagnóza je založena na klinických příznacích a zejména na přímém mikroskopickém průkazu parazita v kožním seškrabu. Diagnóza je díky průkaznosti seškrabu dosti přímočará.

Léčba

Léčba onemocnění je závislá na formě demodikózy. Pokud je zvolena adekvátní léčba, dojde až u 99% případů k vyléčení. Parazit je však velmi odolný a i přes nejagresivnější léčbu pacient zůstává celoživotním nosičem parazita a pokud se jedná o fenu, přenáší jej dále na své potomky.

Možnosti léčby

U suché, lokalizované juvenilní formy dojde obvykle k samovyléčení bez jakékoli terapie. Vzhledem k tomu, že však více než 10% pacientů si vyvine formu generalizovanou je vhodné provádět léčbu i u těchto pacientů. Mnohdy stačí pouze zabránit sekundární bakteriální infekci pomocí antibakteriálních koupelí, avšak doporučujeme provést i léčbu orientovanou na likvidaci demodexe.

U pustulózní formy (jak lokalizované tak generalizované doporučujeme terapii jak antibakteriální (koupele, antibiotika), tak antiparazitární.

Způsoby léčby

Existuje několik typů antiparazitik účinkujících na Demodikózu. Jako lék prvé volby se používá amitraz (Tactic, Ectodex nebo Mitaban). U tohoto přípravku je i přes jeho toxicitu vysoká bezpečnost a účinnost (nelze používat pouze u čivavy kde dochází k otravám, způsobujícím až smrt zvířete). K vyléčení dochází u více než 90% pacientů. Jako lék druhé volby (při selhání amitrazu) se používají avermectiny (mylbemicin oxim – Interceptor nebo ivermectin – Ivomec, a to ve velmi vysokých dávkách a dlouhodobě). Použití těchto přípravků má však již výraznější rizika, která mohou být i život ohrožující, zejména u určitých plemen (kolie, šeltie a některá další). Účinnost těchto látek je více než 99%.  

Psincový kašel

Psincový kašel Psincový kašel, anglicky - kennel cough, německy - Zwinger Husten, francouzsky - la toux de chemi, je onemocnění horních cest dýchacích psů, které nemá s psinkou naprosto nic společného.

Jiným českým názvem je kotcový kašel, kde slovo „kotec” má blíže k cizojazyčným názvům, které jsem uvedl na začátku. Mnoho klientů se při vyslovení diagnózy psincový kašel zbytečně vyděsí a proto bych se spíše přikláněl k tomu druhému názvu.

Oficiální latinský název je Infekční laryngotracheitida psů, ILT, což je ovšem slovo poněkud krkolomný výraz.

Původ psincového kašle (infekční laryngotracheitidy psů)

Původcem tohoto onemocnění je virus, který oslabí lokální obranyschopnost hrtanu a průdušnice a dochází k onemocnění těchto orgánů. Dalším původcem, který se velmi často přidružuje, je bakterie Bordetella bronchiseptica. „Proti oběma původcům lze již několik let očkovat, proto mne velmi rmoutí plošný výskyt této choroby,” říká MVDr. Zdeněk Cvrček.

Infekční laryngotracheitida psů - kde se vyskytuje

Jak název napovídá, vyskytuje se tam, kde je velké nahloučení psů pohromadě. Původně se jednalo o psince, kotce, chovné stanice a podobně. Častým místem přenosu této choroby jsou bohužel ale také svody a výstavy psů. Veterinární prohlídky na výstavách jsou bohužel čím dál benevolentnější a dokonce se od nich prakticky ustupuje do té míry, že vlastně probíhá jenom kontrola dokladů. Byl jsem dokonce svědkem toho, že ředitel výstavy pustil do areálu psa s touto chorobou i přes zákaz veterináře. Pokud vím, následovala v oné oblasti epidemie tohoto onemocnění. Mnoho lidí bohužel tuto chorobu nezná anebo podceňuje a jsou ochotni se hádat, že je jejich pes zdráv.

Příznaky psincového kašle

Hlavním příznakem bývá kašel, jako když má pacient kost nebo chlup v krku. Pro ověření diagnózy se provádí tzv. provokační zkouška, kdy se zatlačí na spodní hranu hrtanu (tzv. ohryzku) a nebo se zatáhne za obojek sněrem dozadu. Pes se pak rozkašle. Takže obvykle následuje argumentace majitele, že se pes jenom škrtí. Neškrtí se, marodí! Další ověření se provádí auskultačně, tedy poslechem fonendoskopem těsně pod hrtanem. Bohužel jenom zkušený odborník pozná změnu zvuku u nemocného zvířete, takže majitele chronicky nemocného zvířete lze někdy jen velmi těžko přesvědčit. Řada psů tímto onemocněním trpí léta a pokud je majitel navíc kuřák, mívají někdy společný ranní koncert. Cigareta ve stejném bytě se psem pochopitelně zhoršuje a prodražuje léčbu. Otevřené okno toho mnoho nevyřeší. U psů „bouďáků” se může jednat o letitou nepříjemnost, sice obtěžující, ale málokdy ohrožující na životě přímo.

Z této situace ale mohou nastat výjimky:

Někdy nastane akutní propuknutí kašle s dávením, obvykle bílou pěnou a někdy zvracením. Teplota může být ale nemusí být zvýšená, pes je malátný a někdy se může i dusit.

Léčba psincového kašle

Léčba je prováděna obvykle tetracyklinovými antibiotiky a vitaminy, případně další symtomatickou léčbou, kdy se například zabraňuje zvracení. Někdy lze antibiotickou léčbu podpořit výtěrem mandlí jodglycerinem a případně Priesnitzovým obkladem, ale všechny tyto metody mohou mít své ale :

  • Tetracyklin u mladých zvířat zhoršuje vývoj zubů, u starších zvířat zatěžuje játra (ostatně stejně jako u lidí) takže u mladých zvířat se někdy místo tetracyklinu podává amoxycilin s kyselinou klavulanovou. V tom případě se ale podávají jiné vitamíny než při podání TTC.
  • Výtěr mandlí jodglycerinem je sice dost účinnou pomocí při zvětšených mandlích, ale tuto proceduru psi obtížně přijímají a dost často se brání. Jód intenzivně a nevypratelně barví vše nač ukápne, na mandle je někdy obtížné se trefit a při domácenské léčbě hrozí ještě jedno skryté nebezpečí. Týká se sice jen jednoho psa z 10 000 ale případnou alergickou rekci laik doma nezvládne. Je lépe svěřit tento zákrok veterináři.
  • Priesnitzův obklad je účinnou ale pouze podpůrnou léčbou, pokud se dobře přikládá. U psů má tu nevýhodu, že při dlouhodobém přikládání může dojít k zapaření srsti a nehezkému lysání s případnou nutností léčby kůže. Proto je Priesnitz u psů pouze podpůrnou léčbou, který by neměla trvat víc než několik jednotlivých dní a veterinář by měl kontrolovat stav kůže pod srstí.

Popudová terapie

Existuje ještě jedna účinná podpůrná léčba pro psy, a to tzv. popudová terapie, kdy se určitou skupinou injekčních léčiv vybudí organismus k účinnější tvorbě protilátek. Tato léčba však není zrovna levná. Takže se vracím ke svému oblíbenému heslu „i nejdražší prevence je levnější než nejlevnější léčba”.

Chronický kašel se postupem času mění v obstrukční plicní chorobu

Skutečný problém totiž vzniká u starých psů, kdy se chronický kašel mění v obstrukční plicní chorobu a enormě přetěžuje srdce. To může vést ke zkrácení života až o čtvrtinu, podobně jako je tomu u lidí. Zvlášť u pracovních a služebních psů vystavených zátěži a nepříznivým podmínkám to může být markantní a zvýšenou náchylnost k zánětům (zápalům) plic také nelze přejít pouhým mávnutím ruky. Druhý problém nastává při vzplanutí onemocnění s horečnatými projevy, jak je popsáno výše.

Psincový kašel snižuje plodnost

A nejhorší problém je u chovných fen, kdy tato často neodhalená choroba snižuje plodnost a zhoršuje vývoj štěňat. Proto zvláště výstavní psi by mělůi být v dostatečném předstihu před výstavou opakovaně vakcinováni, jak proti virové, tak proti bakteriální formě psincového kašle.

Tak až uvidítě psa na řetězu, který se „jenom škrtí” , budete vědět svoje. Rozhodně si s ním nenechávejte hrát svoje štěňátka dokud nejsou důsledně proočkovaná proti této chorobě (virus parainfluenzy a Bordetella bronchiseptica), A pokud už bude muset nastoupit antibiotická léčba, neukončujte ji, dokud zvěrolékař neprohlásí léčbu za ukončenou  

 

Herpes virus u psů

Herpes virus Stav, kdy se v chovu začne dít něco neuvěřitelného a to i přes všechna běžná hygienická opatření, poznají i chovatelé, kteří mají za sebou několikaletou a mnohdy velmi úspěšnou minulost. Nezabřezávání fen, málopočetné vrhy a ranný úhyn štěňat se stává pro mnoho z úspěšných doslova noční můrou. Co se stalo? Kde se stala chyba?. Mezi dnešní inkriminované poruchy plodnosti v chovu psů patří často i herpes virus. Že je velmi často příčinou úmrtí v neonatálním období, je již mnoho let známo, ale dnes je tento virus rovněž velmi často zodpovědný za neplodnost ( feny nezabřeznou, ačkoliv vše vypadá normálně nebo mají nezvykle malé vrhy či štěňata podprůměrnou hmotnost ).

Zvláštnosti a epidemiologie

Tento virus byl poprvé popsán v roce 1965 v USA jako příčina infekčního úmrtí novorozených štěňat. Od té doby je jasně zřejmé, že herpes virus může vyvolat infekci také u starších štěňat a dospělých zvířat. Jedná se o specifický virus vyskytující se u psů a u ostatních psovitých šelem. Ačkoliv se to může týkat i rozmnožování jiných zvířat, vyskytují se známky onemocnění častěji v chovu psů. Jde především o situace, když se sejde více psů dohromady ( např. výstavy ). Hlavním příznakem napadení tímto virem je celoživotní a skrytá infekce. Jinými slovy: Jednou infikovaní jedinci zůstanou doživotními a neustálými nosiči viru i bez viditelných symptomů nemoci.Ve stresových situacích může potom dojít k reaktivaci a s tím spojené vylučování viru.

Přenos

U dospělého psa jsou následky infekce herpes virem málo známé. Diagnostikované symptomy, jako např. rýma, vymizí po několika dnech. Avšak tímto způsobem se tento virus přenáší, neboť přesídluje na sliznici v dýchací trubici. Stejně tak se nachází v pohlavní ústrojí a může vyvolat vznik malých puchýřků v přední oblasti genitálií u fen nebo na předkožce u psů. Tak může být virus vyloučen se slinami, se sekrety z nosu, ale také z genitálií. Infekce, která primárně nepředstavuje žádné onemocnění, vznikne při přímém kontaktu, jako např. při olizování nebo při krytí. Fena může být již při prvním kontaktu se psem infikována. Jsou-li feny infikovány při krytí nebo během březosti, přestojí samy tuto infekci většinou dobře. Avšak nebezpečným se virus stává pro štěňata. V počátku březosti může vést prvotní infekce k resorpci ( vstřebání ) nebo po 35.dnu k potratu plodů. Avšak nejčastěji jsou štěňata infikována v prvním týdnu života. Pokud se skrytá infekce reaktivuje během stresu při porodu, může dojít k nákaze během porodu nebo těsně po něm. Během porodu se mohou štěňata nakazit v porodních cestách, dále potom prostřednictvím sekretů z nosu a tlamy vylučovaných fenou při neustálém olizování a díky takto úzkému kontaktu dochází k dalšímu přenosu viru. Takto se infekce rozšiřuje velmi rychle.

Symptomy

Pokud jsou štěňata infikována v průběhu porodu nebo bezprostředně po něm, je inkubační doba přibližně 3-7 dní. Mezi první symptomy patří průjem a zvracení. Štěňata, která se z počátku zdají čiperná, odmítají za krátký čas sát, jsou apatická, trpí dušností a vydávají nepřetržitě bolestivé skřeky. Tyto permanentní projevy bolesti znamenají pro fenu značnou nervovou zátěž. Bezúspěšná snaha uklidnit naříkající štěňata a neschopnost odstranit příčinu bolesti můžou vést k tomu, že fena svou péči o ně ukončí. Tím jsou štěňata s jen lehkým průběhem onemocnění ještě více ohrožena, ačkoliv by měli šanci na přežití. Zde musí na uklidnění feny naprosto nutně zapůsobit chovatel. Jestliže onemocní všechna štěňata ve vrhu, je úmrtnost skoro 100%. Mladší jedinci zemřou ve většině případů během 24 až 48 hodin po objevení se prvních příznaků. onemocní-li starší štěňata, mají určitou naději na přežití. Většinou však mají celoživotní neurologickou poruchu.

Prevence a péče

Aby se v chovu zamezilo nebezpečí infekce, je lepší březí feny ke konci březosti (přibližně 3 týdny před porodem) a štěňata s matkou během prvních třech týdnů izolovat. Protože jsou zvířata obojího pohlaví infikována celoživotně, představuje chov s pozitivními jedinci riziko (přenos viru při krytí). jestliže fena vykazuje vysoký podíl protilátek, může je zároveň s mateřským mlékem předat svým štěňatům a vrh je tak proti nemoci ochráněn.

Závěr

Herpes virus u psů je celosvětově rozšířen a případy a důsledky se dají jen složitě dokumentovat. Virus, jak se zdá, přináší do chovu převážně velké problémy díky potencionálním následkům v rozmnožování. Akutní projevy (potrat, úmrtnost ... atd.) jsou velice známé, jeho role v neplodnosti se však pořád podceňuje. Infekce CHV je všude v Evropě a i u nás velmi rozšířena. Vzhledem k neznalosti věci (bohužel často i ze strany veterinářů) se mnoho úhynů novorozených odkládá (bez vyšetření na CHV) jako běžné procento úmrtnosti u masožravých zvířat a mnoho chronicky nezabřezávajících fen není nikdy na přítomnost viru vyšetřena.

Přítomnost viru jako takového se ze živého zvířete zjistit nedá ani v ČR ani v západní Evropě. Lze vyšetřit krev jedince pouze na PROTILÁTKY proti CHV s předpokladem, že pokud pes virovou infekci přestál, jeho tělo si protilátky vytvořilo. Vyšetření chovné feny před krytím je však naprosto nerelevantní vzhledem k tomu, že infikována může být při krytí nebo kdykoliv po něm.

Vir je přenosný všemi tělními tekutinami. U novorozenců bývá terapie neúčinná, protože onemocnění je velice rychlé. V případě mírnějších se lze pokusit aplikovat intaperitoneálně 1-2ml séra, a to od matek vakcinovaných nebo prokazatelně pozitivních. Štěňata nejsou schopna do stáří asi 2 týdnů dostatečně udržovat svou teplotu a vzhledem k tomu, že viru se daří při35-36°C je možné ovlivnit průběh onemocnění hlavně zvýšením teploty prostředí alespoň na 36-37,7 při vlhkosti 45-55%. Vzhledem k fatálním následkům v případě infekce v neonatálním stádiu a prvním měsíci po porodu a naprostou nemožností zabránit úhynu novorozenců je očkování březí feny vakcínou Eurican herpes 205 proti tomu procházka růžovým sadem. Vakcína, která se jako jediná na světě vyrábí a je u nás dostupná v cenových relacích cca 800kč obsahuje pouze čisté protilátky CHV. Neobsahuje tedy, jako některé vakcíny proti jiným virovým onemocněním psů, modifikované nebo oslabené viry ale skutečně přímo protilátky proti tomuto viru - jedná se o aktivní imunizaci feny a nenarozených štěňat. V případě, že se pro tento krok rozhodnete je potřeba aplikovat první dávku týden před předpokládaným krytím nebo nejpozději týden po něm. Jako nejvhodnější se ukázalo vakcínu očkovat druhý den po krytí (kdy je jistota, že došlo ke spojení psů).Druhá vakcína je pak potřeba jeden až dva týdny před předpokládaným datem porodu. První dávkou předcházíte úhynu embryí (tzv. notoricky nezabřezávající feny), druhou dávkou pak imunizujete přímo štěňata.

Je na každém chovateli, aby se rozhodl pro správné řešení. Znám veterináře, který naprosto razantně odmítl fenu očkovat s tím, že březí fena by neměla být ani odčervována natož očkována. Do jisté míry má pravdu, on ale není chovatel, který pak bude držet v náručí plačící štěňata a s naprostou bezmocí sledovat jak umírají.

Pyometra - hnisavý zánět dělohy


Pyometra neboli hnisavý zánět dělohy je plíživě probíhající onemocnění a majitelé jej často zaznamenají až v rozvinutém stádiu. Představuje potenciálně smrtelné onemocnění charakterizované nahromaděním patologického obsahu v děloze s následnou celkovou intoxikací, případně sepsí (otravou krve). U fen toto onemocnění patří k nejčastějším a nejvážnějším poruchám reprodukčního systému.


Vznik
Pyometra vzniká jako komplikace předchozí nadměrné hormonální stimulace děložní sliznice estrogeny projevující se tzv. glandulární cystickou hyplerplazií endometria, což představuje zmnožení a zvětšení žlázek vnitřní výstelky dělohy - endometria. Následně dochází účinkem progesteronu k nadměrné produkci děložního sekretu, jeho hromadění v děloze a následně k infikování obsahu.
·    Zánět dělohy se vyskytuje především u starších fen, které nikdy nerodily.
·    Je častou komplikací po aplikaci estrogenů např. při umělém přerušení gravidity během prvního týdne po nakrytí nebo po opakované aplikaci hormonálních preparátů pro oddálení říje.
·    Pyometra se sekundárně může vyskytnout i při odumření plodu v děloze, při zadrženém lůžku po porodu, vzácně i při extrauterinní (mimoděložní) graviditě.


Projevy
Příznaky se obvykle objevují 1 - 3 měsíce po hárání. V počátku je možné pozorovat zvýšené pití a zvýšené močení, snížení chuti k jídlu a případně zvracení. S rozvojem onemocnění je patrná apatie, únava a spavost, úplné nechutenství, hubnutí, průjem, dehydratace a slabost pánevních končetin. Teplota může být dlouho normální. V pokročilých stavech nastupuje výrazná dehydratace, neschopnost pohybu, bezvědomí a úhyn zvířete.


Podle průběhu rozlišujeme pyometru uzavřenou a otevřenou.
·    Uzavřená pyometra je forma se zavřeným děložním krčkem a bez výtoku. Hromadění obsahu v děloze se může projevit zvětšením břicha.
·    Otevřená pyometra je charakterizována otevřeným děložním krčkem a výtokem děložního obsahu. Výtok z pochvy může být krvavý od řídce růžového až po hustý hnědočervený nebo hnisavý, který bývá žlutý, šedý nebo zelený. Výtok většinou zapáchá.


Diagnostika
K diagnostice pyometry využíváme vyšetření poševního výtěru, sonografické vyšetření pohlavního a močového ústrojí a ev. RTG vyšetření. Vhodné je také vyšetření krevního obrazu a biochemický rozbor krve. V některých případech se diagnostika doplní např. o sedimentaci krve, vyšetření moči. Stav je třeba odlišit od abnormální říje (prodloužená nebo rozdělená říje), gravidity, abortu, patologických stavů v pochvě a močovém ústrojí atd.


Terapie
Léčba pyometry vyžaduje stabilizaci vnitřního prostředí podáváním infúzních roztoků a zamezení rozvoje bakteriální infekce podáváním antibiotik. Pyometru je možno řešit v zásadě dvěma způsoby - chirurgicky (operací) nebo konzervativně (pouze podáváním léků).
·    Chirurgické řešení znamená ovariohysterektomii (vynětí vaječníků a dělohy). Tento způsob se používá v případech uzavřené pyometry, u starších fen a u fen v pokročilých stavech onemocnění. Dále se užívá i ostatních případů z důvodů většího bezpečí pacientek.
·    Konzervativní léčba připadá v úvahu u mladých fen, kde má majitel zájem na zachování plodnosti, podmínkou je otevřená forma pyometry. Hlavním cílem konzervativního ošetření je vypuzení patologického obsahu z dělohy. K tomu se používá opakovaná aplikace prostaglandinu  PG2alfa, což je látka, která má uterotonický (dělohu stimulující), luteolytický (vlivem jejího účinku dochází k zániku žlutého tělíska a tím i zabránění další tvorby progesteronu), v menší míře také cervikorelaxační efekt (uvolnění krčku děložního). Pro zesílení luteolytického efektu se terapie doplňuje podáváním látek s antiprolaktinovým účinkem (např. bromokryptinu). Aplikace PG2alfa je však doprovázena nežádoucími vedlejšími účinky, jako je neklid, zrychlený dech, slinění, zvracení či průjem. Tyto nežádoucí projevy odeznívají většinou do 60 minut po aplikaci.


Prognóza

·    Prognóza uzavřené pyometry je dobrá, pokud je léčba zahájena včas. Pokud však majitel přivede fenu až v pokročilém stavu, je prognóza dubiózní tedy nejistá.
·    U otevřeného zánětu dělohy se průměrná úspěšnost konzervativní terapie pohybuje kolem 65 - 70 % a opětovný nástup onemocnění se může kdykoli opakovat. Proto se doporučuje nakrýt fenu hned při další říji a 25. den po krytí přivést fenu k sonografickému vyšetření pro potvrzení gravidity a vyloučení pyometry.  

Pseudogravidita - falešná březost

Příčiny vzniku falešné březosti
Pseudogravidita neboli falešná březost je stav, kdy u nebřezí feny probíhá normální luteální fáze (období po hárání) pohlavního cyklu avšak s abnormálními příznaky imitujícími březost a ev. porod. Je to pozůstatek z doby, kdy psi žili ve smečkách a feny háraly ve stejnou dobu, což můžeme pozorovat i dnes ve vetších chovech. Falešná březost řeší při ev. úhynu matky náhradní péči o štěňata, vč. kojení. U fen se vyskytuje často, zejména u dobře živených, s úzkou vazbou na majitele. Nejde o poruchu pohlavního cyklu, ani nesnižuje plodnost zvířete.


Mechanismus vzniku
Příčinou je zřejmě citlivost některých fen k normálně probíhajícím vnitřním změnám v průběhu luteální fáze. Hlavními změnani vnitřního prostředí jsou změny v koncentraci hormonů progesteronu (hormon udržující graviditu) a prolaktinu (hormon ovlivňující sekreci mléka). Pseudogravidita je zvýšená reakce na jejich změněné koncentrace.


Projevy - jak falešnou březost poznáte
Pseudogravidita se projevuje především na mléčné žláze a v chování fen.
K nástupu pseudogravidity dochází za 2 -8 týdnů po říji ve formě různě intenzivních příznaků březosti a porodu. Může se jednat o nepatrný otok mléčné žlázy se slabou sekrecí mléka až po výrazné celkové příznaky březosti, jako je zvýšení žravosti, změna chuti, zvětšení břišní dutiny, připravování pelechu pro mláďata, pomalost a opatrnost pohybu s výrazným otokem mléčné žlázy se silnou sekrecí mléka. Celkové příznaky mohou vrcholit imitací porodu, což se projevuje nechutenstvím, stahy břišní stěny, snášením hraček nebo různých předmětů a mateřskou péčí o tato domnělá mláďata.


Diagnostika
Je třeba odlišit pseudograviditu od normální gravidity. Při hladině progesteronu v krvi vyšší než 2 ng/ml a při současném vyloučení gravidity sonografickým nebo RTG vyšetřením je falešná březost vysoce pravděpodobná. Nesnadné může být odlišení pseudogravidity od zániku koncepce, což představuje např. spontánní potrat nebo tzv. resorbci plodů, což majitel nemusí zaznamenat.


Léčba falešné březosti

•    při mírných projevech
Vzhledem k tomu, že se nejedná o skutečnou poruchu pohlavního cyklu, v případech méně výrazných vnějších příznaků není léčba nutná. Stačí dodržet určitá opatření, jako je odebrání předmětů imitujících štěňata, zajištění dostatku jiné aktivity a dostatku pohybu, snížení příjmu potravy (zejména bílkovinné složky) po dobu 7 – 10 dnů a snížení příjmu tekutin (zabránění pití po dobu 6 – 8 hodin v průběhu 3 – 7 nocí).
•    při intenzivních projevech
Při intenzivní laktaci hrozí zadržení mléka a následný zánět mléčné žlázy. Tento stav je indikací k ošetření. Používáme lokálně resorpční masti na mléčnou žlázu v kombinaci s podáváním tablet, které snižují sekreci mléka.


Prognóza
Je třeba počítat s tím, že stav pseudogravidity se může u některých fen opakovat po každé říji. V případech, kdy majitel feny již nepočítá s jejím využitím v chovu, lze jednoznačně  doporučit kastraci coby absolutní řešení problému. Tímto jednorázovým chirurgickým zákrokem se předejde v budoucnu nejen falešným březostem, ale i dalším patologickým stavům na pohlavních orgánech, mléčné žláze, nežádoucímu nakrytí apod. 

Cukrovka

Cukrovka neboli diabetes je to chronická nemoc projevující se zvýšením cukru v krvi a moči. Cukrovka je vrozenou genetickou vadou a je způsobena špatnou tvorbou inzulínu ve slinivce břišní. Sklon k cukrovce mají psi s nedostatečným pohybem, se špatnou imunitou a hárající  feny.

Některá plemena mají sklon k cukrovce větší. Zvláště drobnější plemena jako je např.pinč a pudl, sklon k cukrovce má ale také velké plemeno německého ovčáka. Psi jsou k této nemoci náchylní především mezi šestým a desátým rokem života. Cukrovku může veterinární lékař z krve psa odhalit v jakémkoliv věku. Je prokázáno, že cukrovkou trpí až dvakrát více fen než psů, sklon k cukrovce může tedy záviset i na pohlaví psa. Všeobecně známé je to, že cukrovkou trpí psi, kteří mají sklon k obezitě.

Můžeme rozlišit dva druhy cukrovky. Při prvním typu cukrovky  psovi nemusíme podávat inzulín a léčba spočívá  pouze v dietě.  U druhého typu cukrovky je pes odkázán na inzulín, který se mu podává pomocí inzulínových injekcí. Injekce dostává jednou až dvakrát denně a doporučuje se mírná dieta a pravidelné menší porce potravy. Dobu podávání krmení přizpůsobíme v závislosti na době, ve které podáváme inzulín.

U cukrovky, která není závislá na podávání inzulínu, bychom měli psovi podávat takovou stravu, která je bohatá na glycidy (rýže a těstoviny), lipidy (kokosový tuk), proteiny (bílé maso a červené maso - játra) a vlákniny (čerstvá zelenina - s výjimkou mrkve a vloček). Do jídelníčku můžeme zařadit i slunečnicový olej. Doma připravovaná strava pro psa diabetika je určitě dobrou volbou, při výběru jídla v obchodech si vždy přečtěte složení a podle obsahu sacharidů zvažte vhodnost takové potravy pro Vašeho psa. Veterinář Vám s výběrem například granulovaného jídla velmi rád poradí.

Nikdy nepodávejte inzulín psovi, aniž by Vám to veterinář doporučil. Veterinář musí psa vždy na jeden den hospitalizovat, aby mohl pravidelně kontrolovat hladinu cukru v krvi. U fen, které trpí cukrovkou, je nutné provést sterilizaci kvůli tomu, že estrogeny udržují zvýšený obsah cukru v krvi. 

Dýchavičnost

Jde o velmi závažné onemocnění, které může v krajním případě způsobit smrt Vašeho psa. Projevuje se dýchacími problémy a zvýšenou frekvencí dechu (nejedná se o případ, kdy se pes po velké tělesné námaze vydýchává, ale po chvilce s rychlým dýcháním přestane).

Pes má přední končetiny při sezení široce roztažené a hodně otevřenou tlamu. Pouhým okem můžeme pozorovat znatelné zvětšování hrudníku. Tyto příznaky mohou být vyvolány brániční kýlou či plicním otokem. Dýchavičnost může být spojena se špatnou činností srdeční chlopně (špatná dozavíratelnost a roztaživost).

Pokud má Váš pes problémy s dýcháním, je nutné co nejdříve vyhledat lékaře.Teprve po důkladném vyšetření je možné stanovit přesnou příčinu choroby.

Močové kameny

Močové kameny jsou malé krystalky, které e usazují v ledvinových pánvičkách nebo v močovém měchýři. Mohou způsobit až úplné ucpání močových cest a to způsobují psovi velkou bolest. Tato nemoc se jmenuje urolitiáza.  Některá plemena mají k této nemoci

mnohem větší sklon než ostatní. Plemena jako je čivava, pudl a hlavně dalmatin jsou velmi náchylná. Po určení diagnozy může lékař předepsat léky a určit dietní režim.

Cílem léčení je snížit koncentraci látek, které tvoří kaménky v moči, udržet vhodné pH moči a zvýšit průtok moči.

Nejvíce doporučovaným jídlem, které by se mělo objevit v jídelníčku nemocného psa, je vařená rýže, a to v množství až 700 gramů v 1 kg potravy.  Dále můžeme do jídelníčku zařadit rostlinný olej a vařená vejce. Pes by měl dostávat nejrůznější vitamíny, chlorid draselný a uhličitan vápenatý. Potraviny, které tvoří kyselinu močovou musíme z jídelníčku úplně vypustit. Takovými potravinami jsou vnitřnosti, červené maso a droždí. 

Příznaky onemocnění očí

Onemocnění očí se velmi často projevuje jejich slzením.

 

Pokud Vašemu psovi slzí oči jen někdy, může jít o alergickou reakci (obvykle se projevuje stejně jako u lidí v letním období, když je v ovzduší mnoho pylů).

 

Ať už jde o slzení silné či slabé, může naznačovat zánět spojivek nebo zánět rohovky. Některá plemena jsou k zánětům rohovky zvláště náchylná. Jsou to většinou plemena, která mají vypouklé oči (boxer, buldok). Zánět rohovky se projevuje viditelným zmodráním oka, což je způsobeno neprůhledností čočky, nebo čočka nateče.

 

Zánět spojivek se projevuje zarudnutím spojivky, můžeme pozorovat slabý nebo silný hnisavý výtok z očního koutku a pokud jde o nemoc v pozdějším stádiu, bolest bude velká a oko bude zůstávat polozavřené. Může se vyvinout v  chronický zánět spojivek,  o něm hovoříme, poté, neustávají- li příznaky nemoci, nebo se nemoc v krátkých intervalech opakuje. Příčinou může být malé cizí těleso v oku, a nebo také špatně rostoucí řasy či vchlípené víčko.

Pokud na Vašem psovi pozorujete podobné příznaky v malé intenzitě, vykapávejte mu oči kapkami do očí, případně vytrhejte nevhodně rostoucí řasy, které mohou být příčinou potíží.

Při vchlípení víčka, je nutné zasáhnout chirurgicky. Entropium se projevuje stočením jednoho, nebo obou víček směrem dovnitř do oka, směrem k rohovce. Může být vrozené (čau čau) a nebo získané po úrazu. Oko je podrážděné, slzí, může mít zanícenou rohovku a spojivkový vak. Nemoc se léčí podle toho, v jakém je stádiu. Pomoci mohou oční kapky, někdy je potřeba chirurgický zákrok.

 

Ektropium je odchlípení očního víčka. Zde je nutný chirurgický zákrok. Odchlípení víčka může být buď vrozené a nebo získané například úrazem či po zánětu a někdy se tato nemoc objeví bez zjevné příčiny  ve stáří psa. Na psovi pozorujeme zánět spojivek, který je velmi často spojen se slzením očí.

 

Vřídek na rohovce vzniká úbytkem hmoty rohovky. Může být získán buďto mechanicky nebo infekcí. Oko má hrubou strukturu, je zarudlé a pes si je neustále otírá tlapkou. Toto onemocnění je velmi bolestivé a proto je zapotřebí vyhledat rychle lékaře, který určí v jakém stádiu nemoc je. Pokud je v raném stádiu, veterinář Vám jen předepíše kapky, pokud je v pozdějším, veterinář  sešije obě víčka po dobu zhruba deseti dnů, aby se bolest nezvyšovala a oko mělo šanci se pořádně zahojit.

 

Keratitida je zánět rohovky často spojený se zánětem spojivky. Rohovka přestává být průhledná, po několika dnech můžeme pozorovat rudé cévky. Často je spojena se špatnou tvorbou slz, což způsobuje vysychání oka. Hlavními příčinami jsou infekce nebo alergie. Nejčastěji se léčí pomocí očních protizánětlivých kapek a v případě v malé tvorbě slz jsou do oka několikrát denně vkapávány tzv. umělé slzy.

 

Uveitida nemoc postihující obě nebo jen jedno oko. Je to zánět duhovky s okolními strukturami oka. Zornička je velmi malá, oko zrudlé a zavřené a pes se vyhýbá světlu.Toto onemocnění je vždy velmi závažné a je nutné léčit jej pomocí kapek a podáváním protizánětlivých prostředků ústní cestou.

 

Další oční nemocí, která často postihuje psi je glaukom, nebo li zelený zákal čočky. Pes začne špatně vidět a příznaky můžeme pozorovat i pouhým okem - zvětší se celá bulva. Glaukom je pro psy  velice bolestivá nemoc.

 

Někdy se může objevit oboustranný zákal čočky, tzv.bílý zákal, většinou postihuje starší psy. Tato nemoc se vyvíjí pomalu, vede ale ke ztrátě zraku.

 

Při jakýchkoliv přetrvávajících obtížích navštivte s pejskem veterináře, aby posoudil závažnost nemoci. 

K nejvážnějším patří onemocnění sítnice nebo dokonce postižení nervového systému. Aby mohl veterinář určit přesnou diagnózu, pravděpodobně bude muset Váš pes absolvovat i další nezbytná vyšetření například elektroretinografii.

 

Atrofie sítnice je dědičné onemocnění, postihující zejména kokršpaněly a pudly. Pes v šeru špatně vidí - projevuje se u něj tzv. šeroslepost.

Příznaky onemocnění uší

Nejčastěji se onemocnění uší projevují častým škrábáním. Nejprve zjistěte, zda nejde o blechy.

 

Pokud na psovi pozorujete svěšení uší, neustálé oklepávání hlavy a psovi z ucha vytéká zapáchající načernalý ušní maz, pes zcela bez pochyby trpí ušním svrabem.

 

Když ucho oteče a je vyvolán krevní výron, vše je pravděpodobně zaviněno přetržením cévy v ušním boltci. Hematom ušního boltce postihuje hlavně plemena, která mají převislé uši. Jeho příčinou jsou nejrůznější rány a různá kousnutí, škrábnutí či cizopasníci, kteří způsobí poranění ušní tepny. Pevně obvážeme ucho a léčíme jeho zánět. Často bývá potřeba chirurgický zákrok.

 

Otitida je zánět ucha. Je způsobena například infekcí v uchu nebo přítomností cizího tělesa. Hnisavá otitida se projevuje hnisem ve vnějším zvukovodu. Jde o velmi bolestivý druh otitidy. Pokud má pes v uchu cizí těleso, nesnažte se jej vyndat sami, ale jen s pomocí odborníka. Veterinář ucho vyšetří a cizí těleso vyndá pomocí pinzety. Pokud má pes problémy s držením rovnováhy, případně padá na ten bok, kde má postižené ucho, cizí předmět pravděpodobně protrhl bubínek a tím přivodil tyto komplikace. V horších případech může jít o bakteriální infekci. Pes naklání ucho ve směru bolesti a při vyšetření zvukovodu můžeme objevit hnisající tekutinu.

 

Chirurgický zákrok je někdy nutný v případě hlubokého zavedení cizího tělesa, také pokud se otitida zanedbá a rozšíří se do středního či vnitřního ucha, je chirurgický zákrok na místě.

 

Předcházet zanesení ušního boltce jde tím, že jej oholíme a nebo kápneme trošku dětského oleje. Psovi také můžeme uši čistit vatovou tyčinkou navlhčenou v teplém olivovém oleji, veterinář může předepsat kapky či mastičku do ucha (pro prevenci či v začátku nemoci).

 

Všechny příznaky, které by mohly hlásit onemocnění uší, musí pečlivě vyšetřit veterinář. Při zanedbání léčby by se infekce mohla rozšířit do středního ucha a způsobit poruchy rovnováhy. V nejhorším případě by mohlo onemocnění napadnout mozek, což by mohlo způsobit ochrnutí či smrt zvířete. 

Nemoci trávicího traktu

Hlavními příznaky onemocnění trávicího traktu je zvracení,  průjem a zácpa,  případně ještě zápach z tlamy.

 

Zvracení

Jelikož pes rychle potravu hltá, někdy ji ani pořádně nerozkouše či sní po sobě několik odlišných jídel, může zvracet. Ovšem pokud dochází k zvracení často, je pravděpodobně nemocný. Důležité je zjistit, zda pes zvrací v závislosti na podání stravy a tekutin a nebo  i v delší době po krmení.

Pokud Váš pes zvrací často, jde pravděpodobně o poruchu v trávení. V případě zvracení nepodávejte psovi během 24 hodin žádné jídlo a pokud i po té bude pes zvracet (pravděpodobně z nedostatku jídla už jen žaludeční šťávy), navštivte veterináře, který pejskovi břicho prošetří a odebere vzorek krve k rozboru.

Jestliže na svém psovi pozorujete nafouknuté břicho, dávení ne však zvracení, jde o torzi žaludku. V tomto případě je nezbytně nutné v nejbližší době vyhledat lékaře, neboť torze žaludku způsobuje do několika hodin smrt.

 

Průjem

Průjem je vyvolán zánětem střev.

Pokud má Váš pes průjem, nechte ho zhruba 24 hodin bez jídla a bez větší tělesné námahy. Po uplynutí této doby mu začněte pomalu podávat jídlo. Začněte jídlem lehkým - bílé maso s vařenou rýží, postupně zavádějte to, nač je zvyklý. Pokud průjem neustoupí, navštivte veterinárního lékaře. Pro stanovení diagnozy je důležitý charakter stolice, může být velmi řídká, potažená hlenem, s kousky nestráveného jídla, měkká či naopak tužší, důležitá je její četnost a množství. Ve stolici se také může objevit krev, čerstvá, sytě červená nebo strávená, tmavší.

 

Zácpa

Zácpa je způsobena hromaděním trusu v částech, kterými končí střeva, a může být úplně zastaveno kálení. Příčinou zácpy je obvykle majitelův nezodpovědný přístup ke krmení psa. Pes obvykle trpí zácpou po kostech. Ne vždy musejí psi po požití kostí takto reagovat. Obvykle záleží na složení ostatní potravy, kterou pes s kostmi snědl. Také velmi záleží na věku psa a na funkčnosti střev. Pokud by Váš pes trpěl moc často zácpou, je zapotřebí navštívit veterináře, protože Váš pes může mít méně funkční játra. Pozor na ostré předměty, které mohou játra poškodit - možnost i protržení jater a to i zde zmíněnými kostmi. V takovém případě je zapotřebí vyhledat okamžitou veterinární pomoc a provést chirurgický zákrok. Pokud byste tak neudělali, mohlo by psovi protržení střev způsobit až zánět v dutině břišní. Pes trpící zácpu se snaží velmi často kálet,avšak úplně bezvýsledně či jen vyloučením hlenů někdy i s krví. Tato nemoc může být provázena bolestivými příznaky. Často přejde sama,  avšak pokud by se tak nestalo, je zapotřebí vyhledat veterinární pomoc a poradit se co dělat, aby se případné potíže již  neopakovaly.

 

Zápach z tlamy

Zápach z tlamy není u psů ničím výjimečným, neboť jsou masožravci. Příčinou nepříjemného zápachu z tlamy může být i zubní kámen (viz samostatný článek). Zápach může být způsoben zánětem dásní, na který Vám veterinář předepíše mastičku. V obou případech pomůže psovi pravidelné čištění zubů.

V krajním případě mohou být příčinou metabolické poruchy, například nemoc ledvin. 

Atopie - atopická dermatitida

Příčiny vzniku atopické dermatitidy

V posledních letech se objevuje stále více psů, kteří trpí přecitlivělostí vůči specifickým alergenům. Alergenem může být cokoli, co vyprovokuje přemrštěnou reakci ze strany imunitního systému zvířete a způsobí tak silný pocit svědění. Setkáváme se s reakcí na domácí roztoče, bleší kousnutí, plísně, stromy nebo kvetoucí byliny. Některá zvířata jsou také přecitlivělá na určité složky potravy, a to např. na oves, pšenici, kukuřici, sóju, hovězí, vepřové, ale i na kuřecí a krůtí maso. Pes může tyto alergeny vdechnout nebo pozřít. Někdy stačí pouhý kontakt s kůží.

První náznaky atopie se objevují u psů mezi šesti měsíci až třemi roky stáří.

Klinické projevy atopie pozorujeme nejčastěji u následujících plemen: boxer, zlatý retrívr, francouzský buldoček, dalmatin, irský a gordon setr, šarpej, yorkshireský teriér, west highland white teriér a další teriéři.

Vznik tohoto onemocnění je částečně geneticky podmíněný. Z výzkumů vyplývá, že kritické období pro vznik alergie je zhruba do čtyř měsíců věku. Pro kritické zvýšení protilátek se musí organismus setkat s alergenem právě v této době.  Často se pozoruje, že nástup atopie koreluje s měsícem narození. Dalším faktorem, který se podílí na kritickém zvýšení protilátek je současně probíhající parazitární onemocnění, virové infekce nebo i samotné očkování živými vakcínami.

Klinické projevy atopie a diagnostika

Jediným klinickým příznakem může být pocit svědění, který psa nutí k neustálému drbání. Tím si zraňuje kůži a vystavuje ji nebezpečí infekce bakteriemi, kvasinkami nebo dermatofytními houbami.  Z počátku můžeme na psovi pozorovat otírání očí, pysků nebo brady, vykousávání vrchní strany tlapek nebo i celých končetin. Posléze může být svědění na celém těle. Tato zvířata také často trpí záněty zvukovodů, což někdy bývá i jediným projevem atopie. V pokročilých fázích onemocnění, kdy se nedaří zvládnout projevy svědění a zánětů, bývá kůže téměř bez srsti, je tmavší a ztluštělá.

Diagnostika se opírá o vyloučení jiných onemocnění a speciální alergenodiagnostické testy. Na našem pracovišti využíváme stanovení hladin protilátek proti širokému spektru alergenů ze vzorku krve.

Jak dostat alergii pod kontrolu

Alergická onemocnění představují většinou celoživotní problém. Pouze u malého počtu zvířat a jen u některých typů alergie se podaří pomocí desenzibilace alergii zvládnout. Ostatní pacienty v podstatě neléčíme, pouze toto onemocnění dostáváme pod kontrolu. Pro majitele i veterináře je to mnohdy velmi frustrující. 

1) známe-li alergeny, můžeme se pokusit se jim vyhnout

  • kočičí alergeny – pozor, tyto zůstávají v prostředí i bez koček, můžeme si je také donést domů na oděvu
  • prach a roztoči – při úklidu odveďte psa pryč, textilie určené pro psa perte nad 70 °C, můžete použít plastový potah na pelech, nesmí spát v posteli a na pohovce, hračky kupujte z plastu, psa pouštějte do místností bez koberce, používejte během horkých a vlhkých dnů ventilátor
  • plísně – často čistěte prostory a místnosti náchylné k růstu plísní, nevoďte psa do stodoly a nenechávejte ho spát v koupelně a vlhkých místnostech, pozor na plesnivý chléb, omezte pěstování pokojových rostlin 
  • známe-li složku potravy, na kterou je organismus přecitlivělý, stačí vybrat vhodné popř.  hypoalergenní krmivo

2) pravidelné koupele v hypoalergenních šamponech pomáhají odstranit alergeny z kůže a srsti, vyživují suchou a podrážděnou kůži, obsahují látky omezující svědění

  • doporučený interval je jednou za týden až čtrnáct dní (podle individuálních potřeb)
  • u silných alergiků pomáhá i denní sprchování ve vlažné vodě

3) přídavek omega 3 a omega 6 mastných kyselin

  • Uvádí se, že atopičtí psi mají nedostatek určitých enzymů rozkládajících mastné kyseliny. Proto je důležité zvýšit podíl mastných kyselin v potravě těchto psů. Více než 40 % psů má velice dobrou odezvu a míra svědivosti se sníží. Mastné kyseliny také snižují zánětlivou odpověď organismu. Tyto látky obsahuje např. lososový,  brutnákový nebo pupalkový olej

4) léčba přidružených onemocnění – kvasinkové, bakteriální infekce

5) léčba pomocí látek potlačující imunitní odpověď organismu

  • antihistaminika
  • glukokortikoidy
  • cyklosporin

- řada z nich má vážné nežádoucí vedlejší účinky


Život s atopií nebo potravní přecitlivělostí vyžaduje řadu komplexních opatření a velkou trpělivost ze strany majitelů zvířete. U většiny pacientů se však nakonec podaří nemoc potlačit do přijatelných mezí a umožnit tak zvířeti prožít plnohodnotný život. 

Vnitřní paraziti psa

Mnoho lidí si myslí, že odčervení působí delší dobu a chrání tak psa proti vnitřním parazitům určitou dobu, toto přesvědčení je však mylné. Odčervovací tableta nebo pasta působí pouze na dospělého parazita a to jen 24 hodin. Vajíčka parazitů ve zvířeti zůstávají a cyklus vývoje se opakuje. Proto je zapotřebí odčervit po dolíhnutí vajíček znova, zhruba 2 – 3x v intervalu 14 dní.

Dospělé psy odčervujeme pravidelně každých 3 - 6 měsíců. V případě přítomnosti parazitů v trusu je potřeba odčervení zopakovat podle pokynů veterinárního lékaře. Pokud chceme mít jistotu a neodčervovat naslepo, je možné nechat zhotovit laboratorní vyšetření trusu a odčervit pouze v případě, pokud je v něm pozitivní nález. Pokud je nález negativní, odčervení není potřeba. Za směrodatné lze však považovat pouze negativní výsledky několika po sobě jdoucích laboratorních vyšetření trusu, protože v jednotlivém trusu hrozí, že byl odebraný v době, kdy se vajíčka právě neuvolňovaly.

V těle březí feny stoupá hladina progesteronu, jehož vlivem se probudí larvy v cystách. Probuzené larvy opouštějí cystu a s krví se dostávají skrz placentu do ještě nenarozených plodů. Štěňata se pak již rodí zamořena škrkavkami. Stejně tak může dojít k přenosu škrkavek mateřským mlékem. Může k tomu dojít i tehdy, když matka byla před nakrytím řádně odčervena. Odčervovadla totiž působí pouze na cizopasníky, kteří jsou ve střevě. Nepůsobí tedy na vývojová stádia škrkavek, larvy, které jsou mimo střevo v těle.

Proto je důležité důkladně a fázovaně odčervit narozená štěňata od 2. týdne - odčervení se pak pravidelně opakuje v intervalu  14 dní až do 8. týdne věku štěňat a pak každé 3 měsíce. Přesné užití odčervovacího přípravku a intervaly určí veterinární lékař, záleží na jednotlivém druhu léčiva. Mezi odčervení a očkováním by měly být minimálně týdenní rozestupy.

Březí fenu odčervujeme 2-3 dny před krytím, 42.den březosti a pak vždy zároveň se štěňaty.

Červy, kteří se dostali z těla hostitelů ven, je nutno spálit spolu s trusem. V nakaženém trusu se za 7 - 15 dní vyvíjejí larvy, schopné infikovat hostitele. V trávicím ústrojí se larvy uvolní z obalu vajíčka a provrtají se stěnou do krevního oběhu a krví se dostanou do orgánů, především do plic. Postiženého psa nutí ke kašli, jsou vykašlány do dutiny ústní, spolknuty a tak se dostávají podruhé do trávicího ústrojí, kde se trvale usazují, dokončují svůj vývoj a rozmnožují se.

 škrkavky

 

Vajíčka škrkavek jsou velmi odolná, vydrží teploty -30 až + 60 stupňů C a v prostředí přežívají až 5 let. Netypickým hostitel škrkavky může být i člověk, který se nakazí fekálně orální cestou a spolkne vajíčko škrkavky. Toto onemocnění se nazývá larvální toxokaróza (granulomatóza) a patří k nejčastějším parazitárním onemocněním člověka. Vyskytuje se ve třech hlavních formách: forma orgánová, oční a smíšená. K nakažení dochází pozřením infekčních vajíček (kontaminace parků, hřišť a zahrad) při nedostatečné hygieně, výjimečně pozřením náhodných hostitelů podobně jako u psů a koček. K nakažení přímo od psa dochází zřídka, jelikož vajíčka, která ulpěla na srsti, rychle vysychají a přestávají být infekčními.

Kromě škrkavek je nutno psa chránit odčervováním  a důslednou hygienou před dalšími parazity, jako např. měchovec, tasemnice, hádě, svalovec, tenkohlavec, kokcidie. Pokud krmíme syrovým masem, je třeba jej alespoň 2 týdny hluboce zmrazit před zkrmením. Nezapomínejte také na odblešení, blecha a všenka psí přenáší tasemnici psí a velmi často se pes nakazí taky touto cestou. 

tasemnice

Pes se škrábe a kouše a přitom snadno spolkne nakaženou všenku nebo blechu, se kterou se do jeho těla dostává i boubel tasemnice, která zraňuje střevní sliznici přísavkami a háčky na hlavičce a vylučuje pro psa jedovaté zplodiny své látkové výměny. Také ochuzuje psí organismus o živiny a látky z natrávené potravy, protože dospělá tasemnice parazituje právě v tenkém střevě, kde probíhá hlavní vstřebávání živin z potravy. Drobná poranění střevní sliznice se navíc mohou infikovat bakteriemi.

Pes nakažený tasemnicí hubne, i když dobře přijímá potravu, má matnou, zježenou srst, někdy trpí průjmem a zvracením. Zplodiny látkové výměny tasemnice u psa vyvolávají chudokrevnost, pokles červených krvinek a vyšší počet bílých krvinek. V okolí řitního otvoru můžeme někdy pozorovat vyloučené články tasemnice, vypadající jako plochá rýžová zrnka, která jsou schopna se pohybovat, dokud nezaschnou. Psu přivodí svědění, proto je často u postižených psů vidět tzv. sáňkování - psi se vozí po zadku, aby se podrbali. Sáňkování samo o sobě však není důkazem nakažení tasemnicí, pes ho provádí často i při přeplnění análních žlázek i při jiných problémech s konečníkem, kdy dochází ke svědění.                               

Vnější paraziti psa

K nepříjemným průvodcům psa nepatří jen vnitřní, ale také vnější parazité. Nejen, že psa zneklidňují pobíháním v srsti, svěděním a odsáváním krve, ale často jsou blechy a všenky mezihostiteli tasemnice, kterou pak přenesou na psa. Klíšťata přenášejí zase viry a baktérie, kterými mohou psa nakazit. Proto je zapotřebí, abyste psí kožich pravidelně a pečlivě kontrolovali a při prvních známkách ektoparazitů provedli nejen odhmyzení zvířete, ale ve většině případů i důkladnou očistu prostředí, ve kterém se pes zdržuje, jinak se některých parazitů nezbavíte. Vhodné prostředky léčby, ochrany i očisty prostředí vám poradí váš veterinář. Doporučí vám rovněž i preventivní přípravky, kterými můžete zabránit nebo silně omezit napadení zvířete vnějšími parazity. Představíme si několik nejčastějších psích cizopasníků:

Blecha psí má červenohnědou barvu, skáče na vzdálenost až 1,5m. Při silném napadení psa nebo příležitostně blechy psí nepohrdnou ani člověkem či jiným hostitelem. Blechy nakladou vajíčka do skulin v podlaze, mezi prkny kotce, do spárů v boudě a do čalounění křesel a psích pelíšků. Za 5 - 12 dní se z nich vylíhnou larvy, které žijí mimo tělo hostitele a živí se organickými částečkami prachu. Přitom, pokud na ně narazí, sežerou i vajíčka tasemnice psí. Po 9 - 11 dnech se zakuklí a takto přežívají 11 - 20 dnů, pak se z nich líhnou blechy, které ihned vyhledávají hostitele. Živí se již pouze jeho krví - a to samci i samice blech. Dospělci žijí 3 - 5 měsíců. Proto nestačí zlikvidovat blechy pouze na psovi, ale především odblešit pelíšek a všechna místa, kde se pes vyskytuje, protože právě tam se nacházejí vajíčka a larvy, dospělci na psovi už jsou jen vrcholkem ledovce, většina bleší populace přebývá v okolním prostředí v podobě vajíček a larev.

Pes se škrábe a kouše, může si způsobovat drobná poranění pokožky, která se druhotně infikují bakteriemi, může sežrat při vykusování srsti nakaženou blechu tasemnicí a čím dál častěji se také u psů vyskytuje alergie na bleší kousnutí. Kromě tasemnice blechy způsobují u silně napadených jedinců i chudokrevnost a přenášejí rovněž i některá bakteriální onemocnění. Pokud psa prohlížíme, svižné blechy nemusíme vždy zachytit pohledem, sama přítomnost blešího trusu v srsti je však průkazná (připomínají tvarem i barvou maková zrnka), rovněž tak stop po bleších kousancích. Kromě blech psích příležitostně nepohrdnou psem i blechy lidské, ježčí a kočičí. Jsou svižnější, menší a černého zabarvení.
 Při zablešení  psa nejdříve ošetřete šamponem nebo zásypem, potom aplikujte některé dlouhodobě působící antiparazitikum (pipetu, spray).  Zároveň odblešte i prostředí. Kotec a boudu vymyjte horkou vodou a vystříkejte Arpalitem nebo Biokillem, ap. Deky a pelechy vyperte v horké vodě. Zastříkejte spáry a škvíry v podlaze a stěnách boudy. Věnujte pozornost prevenci, prohlížejte zvířeti srst a preventivně aplikujte dlouhodobě působící antiparazitika, jejichž účinnost musíte na svém zvířeti vypozorovat sami, bohužel je velmi individuální.

Veš psí - na rozdíl od všenek a blech nejsou moc pohyblivé, při rozhrnutí srsti je vidět přisátá veš, která se nesnaží prchat jako všenky, ani neodskočí, jako blecha. Při silném napadení psa se vši zdržují kdekoli. Jinak dávají přednost hlavě, zvláště čenichu, těsnému okolí pysků, očí a uší. Vyskytují se poměrně často také zespoda na krku, na prsou a na hrudi. Na jednotlivé chlupy přilepují vši hnidy, které na rozdíl od lupů, celkem pevně drží. Naštěstí psí vši jsou méně časté než blechy a nejsou přenosné na člověka.  Pes se nakazí pouze přímým stykem se zavšiveným jiným psem nebo při používání cizích hřebenů a kartáčů. Při odvšivení se postupuje podobně jako při odblešování psa.

 

enka psí - saje krev psa jen příležitostně, jinak se živí kožním mazem a vrchními vrstvami zrohovatělé pokožky. Všenky lepí hnidy na srst stejně, jako vši. Mohou být mezihostiteli tasemnice psí, stejně jako blecha. Pro léčbu všenky se používají podobné prostředky jako proti vším a blechám. Po odvšivení je nutné provést také odčervení psa. 
 

 

Sviluška podzimní (sametka) - její larvy jsou původkyněmi trombikulózy. Zdržují se na povrchu kůže a při silném napadení můžeme pozorovat na psu sytě oranžové tečičky, nejčastěji v oblasti očí, uší, na pyscích, v okolí řitního otvoru, pod ocasem  a mezi prsty. Způsobují u psa silné svědění.

Zákožka psí, případně kočičí - je původcem svrabu u psa. Zákožka psí může přecházet i na člověka. Samice žijí pod kůží, kde si vyvrtávají chodbičky a kladou tam vajíčka. U psa se onemocnění nejprve projeví na řídce osrstěných místech, jako jsou uši, břicho, vnitřní strana stehen a později se šíří i na ostatní plochy kůže. Svrab vyvolává úporné svědění, pes si postižená místa škrábe a pokožka se z nich olupuje v šupinkách. Postižené zvíře je nutné oddělit od ostatních, ošetřit místa, kde se vyskytoval a předměty, které používal a při ošetřování psa používat ochranné gumové rukavice.

Dravčík psí - onemocnění, které vyvolává, se označuje jako cheyletielóza nebo dravčíkovitost, mezi chovateli se jí někdy také lidově říká chodící lupy. Zvýšená tvorba lupů však automaticky neznamená, že se jedná o dravčíka. Potvrdit onemocnění není nijak složité, parazita lze snadno vidět pod mikroskopem. Toto onemocnění se do našich chovů dostalo asi před dvaceti lety a v posledních letech se výskyt tohoto onemocnění stále zvyšuje. Vajíčka dravčíka jsou volně přilepená na chlupech napadeného jedince. Dravčík žije na kůži svého hostitele. Nabodává jeho pokožku a živí se tkáňovým mokem, vyvolává u psa silnou svědivost. Zpočátku se vyskytuje na hlavě napadeného psa a to zvláště v okolí očí, na temeni hlavy a okolo uší. Při rozhrnutí srsti uvidíte bělavé, ke kůži přiléhající šupinky. Postupně se dravčík rozšiřuje po celém těle hostitele. Pokožka reaguje zvýšenou tvorbou lupů a postižený pes vypadá, jako by byl posypán moukou. Při silném napadení se na těle psa utvoří vrstva šupin a pes vypadá, jakoby byl obalen krustou.
 Je třeba počítat s tím, že dravčík je parazit velmi odolný a léčbu je třeba opakovat. Jedna koupel dravčíka nezničí. Oblast dvojitého záhybu na vnější straně boltce je velmi oblíbeným místem, kde se dravčíci dlouho drží.  Je nutno provést dezinsekci prostředí a chovatelských pomůcek, například hřebenů a kartáčů. Tato oblast je na těle psa dobře chráněná a právě zde dokáží dravčíci dlouhou dobu přežívat.
Dravčík dokáže způsobit problémy psům, může ale vyvolat i potíže u lidí  Na člověku sice dlouho nepřežívá a nedokáže se na něm rozmnožit, ale způsobí na kůži načervenalé pupínky, vyvolávající svědivost. V okamžiku, kdy se vyléčí pes, odeznívají i kožní potíže i u jeho majitelů. 
 

Trudník psí  - způsobuje trudníkovitost, neboli demodikózu, dříve taky nazývanou červená prašivina  a lokalizuje se ve chlupových folikulech.  Demodex  způsobuje zánět chlupových folikulů a mazových žláz. K přenosu dochází v ranném věku kontaktem mláďat s matkou při sání mléka. Onemocnění zpravidla probíhá ve formě šupinaté nebo pupenečkovité. Při šupinaté formě jsou charakteristickým příznakem drobné, různě velké okrsky s prořídlou srstí na kůži hlavy (okolí očí, na čele, na pyscích, na nose), případně i dalších místech těla. Řídnutí srsti se může stupňovat, až se vytvoří lysá místa s šedavě zbarvenou až zarudlou kůží.  V případě pupenečkovité formy je možné v místě vylysání pozorovat dobře hmatné uzlíky, které mnohdy hnisají, zduří a praskají. Pak je možné nalézt na postižených místech strupy zaschlé krve a hnisu.Lokalizovaná forma se vyskytuje hlavně u štěňat na hřbetě nosu, na čele a kolem očí. Postižená ložiska jsou holá, zarudlá a vyskytuje se zde zvýšená tvorba šupin. Generalizovaná (celková) forma onemocnění se může vyskytovat v jakémkoli věku a kdekoliv na těle. Nedoléčená generalizovaná demodikóza často přechází v úporný zánět meziprstí. K léčbě demodikózy se používají různé látky ve formě šampónů (koupele), ty se opakují v intervalech několika dnů až dvou týdnů, do vymizení příznaků. 
 
Klíště - v našich podmínkách se klíšťata vyskytují všude a jsou nepříjemnými průvodci psa od časného jara do pozdního podzimu. Zakousnuté klíště bychom měli vykýváním odstranit co nejdříve, aby se do ranky nevylučovaly dlouho jedovaté sliny klíštěte. Ranku po odstranění je třeba vydezinfikovat jódem.
Klíšťata při silném napadení způsobují nemalé ztráty krve a s uvolňujícím slinami se můžou od nakaženého klíštěte dostat do těla hostitele i viry, baktérie, prvoci. Nejvýznamnější takto získané onemocnění od klíšťat je borelióza a klíšťová encefalitida, v poslední době se objevuje i babesióza. Proti borelióze je možné nyní psy již očkovat, veterináři doporučují očkování českými sérovary od Biovety, které jsou připraveny speciálně proti kmenům baktérií, které se u nás vyskytují.
U postiženého psa můžeme, ale také nemusíme pozorovat růžovočervenou srkvrnu s centrálním výbledem v místě kousnutí, která se stěhuje a psa svědí, většinou však v srsti ujde pozornosti. Pes začíná být zvýšeně unavitelný, nemá chuť si hrát ani na procházky, může mít lehce zvýšenou teplotu, později se často přidruží kulhání a obrny nervů. Kterýkoliv projev může však chybět a pokud nemoc přejde do třetího stádia, psa již není možno zachránit. Proto je třeba navštívit veterináře co nejdříve, který z krevního testu pozná přítomnost borrelií a psovi nasadí účinná antibiotika.

Kloš - lidově se jim přezdívá létající klíšťata - saje krev koní (kloš koňský), ovcí (kloš ovčí), jelenů, srnců, muflonů (kloš jelení) a při silném výskytu se stává, že nalétá i na psa i člověka, zamotává se do srsti či vlasů, lechtá a svědí a pokud se prodere na kůži, kouše a saje krev.